Pépé le Moko zvaný Pepuša

(aktualizováno k 10.11.2007)

(strejda Marty se stará o výstavní a pracovní kariéru, kdyby se někdo divil, proč jsme u něj na webíku)

Mno, asi bych na sebe měl něco prozradit, než si Berťas o mně něco vymyslí. ba ne to byl vtip.

 

Ve svém rodném listu mám napsáno, že mé ctěné jméno je Pépé le Moko, ale já stejně nejvíc reaguju na Pepušo. Na svět jsem se vyklubal 31. srpna 2005 v 8.20 jako předposlední a vážil jsem neuvěřitelných 240 g.To jsem byl ale pořádnej kus, co. Bylo nás pět, takže mám čtyři sourozence, tři sestřičky a jednoho brášku.

 

 

A jak to většinou bývá, tak jsme pomalu, ale jistě rostli do krásy. Podrobnější popisek z mého štěněčího života je na stránkách moji rodinky i se spoustou foteček.. No ale znáte to, prostě jsme se nejprve batolili, postupně jsme koukali na svět našema krásnýma očičkama, byli jsme jednoduše všude, zkoušeli jsme, co naše zoubky dokážou... a taky co si můžeme dovolit. Nakonec jsme dospěli do věku, kdy jsme se postupně vydávali s batůžkem do světa. Já jsem nemusel jezdit moc daleko, jelikož moje budoucí rodinka i s nevlastním bráškou Bertíkem jsou taky z Prahy, tak to byla otázka půlhodinky. a navíc jsem si terén omrkl už o pár dní dříve, ale natrvalo jsem se ve Strašnicích zabydlel 26. ledna 2006.

 

Moji budoucí páníci dali na radu jednoho jejich moc dobrého kamaráda, stačilo poslat pár foteček mé maličkosti a bylo rozhodnuto. Někdy v polovině ledna se na mě přijeli podívat a já jsem se samosebou předvedl v celé své kráse a ukázal jsem svou mazlivou povahu (i když moje sestříčka Princezna mi v tom dosti konkurovala, docela často se drápala na klín budoucí paničky), ale taky, že si jen tak nenechám brát svoje věci. Ale stejně jsem si na můj novej pelíšek musel jestě nějakej ten čas počkat, protože mě čekalo nějaké to jednání s panem veterinářem ohledně mojich očiček, ale vše proběhlo bez komplikací a já jsem se 26. ledna stal obyvatelem Strašnic.

 

Za ten měsíc a kousek, co tu bydlím, jsem se už stihnul seznámit s dvěma největšíma kámoškama Bertíka - labrouškou Jackie (ta si se mnou nechtěla nejprve hrát, že sem nějakej malej či co, ale už jsme si to vyjasnili), a pak ještě s bíglicí Cookie (ta je prostě super), a se všema výletníkama z našeho clubu výletníků, který založil můj bráška Bertík a jeho kámoši Amíček a Lysien, a dokonce jsem se stal webmastrem... chi chi... a zvládnul jsem už i několik výletů v rámci clubu, a dokonce jsem si i zasoutěžil.

 

 

Taky jsem velmi překvapil naši psí babičku, ta byla docela vyděšena tím, když se do jejího bytečku vřítilo takové torpédo jako jsem já... ale snad se s tím už vyrovnala, dokonce jsme s Bertíkem získali privilegium a můžeme sedět na pohovce. No jen se podívejte, že nekecám

 
A jak to se mnou vypadá nyní... no už jsem stihnul otestovat všechny Bertíkovy hračky, ochutnat jeho granulky, občas se uvelebím v jeho pelíšku... dělím se s ním o místečko v postýlce u paničky... Bertík je uprostřed a já většinou stočenej na polštářku... a taky si trošku vyřizujeme názory na jisté věci... třeba ten uzel je můj... chi chi ... Jinak panička se mi snaží vštěpit základy slušného chování, tedy jako že se učím povely jako SEDNI, KE MNĚ a ČEKEJ... a začínam trénovat povel K NOZE ... ale taky trošičku zlobím páníky tím, že dělam doma loužičky a občas nějakou tu psí hromádku, ale prostě jsem ještě štěně. A hlavně páníci choděj do práce či do školy, což se mi moc nelíbí, tak jsem se pustil do úpravy kuchyně... a že mi to jde... ohryzaný rohy u skříněk, lavice, stolu... atd. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál ... nechte se překvapit

Mám pocit, že naposledy sem tu vedl řeči o kuchyni ... mnooo svou úpravou sem si vynutil rekonstrukci, takže teď máme vopravdu luxusní bydleníčko a hlavně pěkně chladivou podlahu ;-) .... řekl bych, že destruktivní činnost mi už nic moc neříká, mnohem raději asistuju u různých činností hlavně těch kutilskejch a tvořících... nejsem jako Zipo, kterej při prvním zvuku luxu zdrhá do co nejvzdálenější místnosti :D .... rád pozoruju i paničku při její snaze o cvíčení, no někdo ji prostě kontrolovat musí, jestli ty láhve alá činky zvedá tak jak má, zda má rovná záda apod. :D ... ovšem úplně ze všeho nejraději asistuju u přípravy jídla .... je jedno jestli se jedná o snídani, oběd nebo večeři, hlavně když se u zdroje :D .... já můžu v podstatě cokoliv ať je to šunčicka nebo jahůdky či švestky, panička si veme mističku s těmahle dobrůtkama sedne si k telce a já ji dělám věrného společníka ;-)
.. jinak co se tyče mého sportovního života a volného času, tak stejně jako brácha Bertík sem se dal na hopsání a krom toho jsem taky zabodoval na poli výstavní kariéry ... a samo nesmim zapomenout na moje ženy :))) teda vlastně já mám jen jednu, a to Žažu ;-) ... vona je prostě takové trdýlko jako jááá, a proto si spolu tak baječně rozumíme, občas si hodim taneček se Sherrynkou nebo proženu kožíšek Lillynce či si dám malej sprint s Pipííí :) ... ale Žaža je prostě moje jednička :D ..... nooo a kdeže to trávím volnej čas? NO přece na vejletech a taky jezdím rád na návštěvu k tetě Janě do JC

A teď trošku k agilitkám :-) ... když sem si je poprvé vyzkoušel na bíglím taboře v roce 2006, tak mě to tedy moc neučarovalo... a velice rychle jsem na hopsání zapomněl, ale pak najednou Majky začal na vejletech mluvit spolu s holkama, jaká je to sranda, takže jsem si paničku trošku vzal do paradičky, přeci jen dbát také o její zdraví a pohyb na čerstvém vzduchu :-))) ... první ofikl lekcičku jsme spolu s Bertíkem zažili 18. 3. 2007 a od té doby se snažíme, pokud počasí dovolí, chodit pravidelně, dokonce v létě jsme absolvovali agi tábor v Českých Budějovicích, kdo ví možná se někdy dopracujem i k ofikl závodům, ale to je zatím daleká budoucnost :-))) ... ale panička si už pořídila i kopačky, aby byla rychlejší, ale to spiš kvůli Zipímu, protože ten je sakra rychlej, to já sem v normě :-)))
Když už jsem takhle nakousnul trochu ten sport, tak bych se měl asi ještě zmínit o mých loveckých schopnostech, 4. srpna jsem spěšně složil BZH ve Volduchách, a už to se mnou v lesíku není taková pohodička, obzvlášť když jsem se rozhodl pronásledovat srnku někde v okolí Kostelce nad Černými lesy, a jaxi mi to mé dobrodružství trvalo 12 hodinek...njn hold ani u mě se lovecké pudy nezapřely :-)))