Untitled Document

Hmm, tak v deníčku už si toho o mě moc nepřečtete, přeci jen nejsem jaxi už sám, mám dva bráchy a uznejte sami, že by to byla docela makačka, kdyby si každej z nás vedl deníček, taxme přešli na novou metodu, a to kalendářik, kde se v zápiskách střídáme, i kdyz největší pisatel je Pepušák :-D .. to má asi po paničce, protože ta je taky tak ukecená, tak jak nevymění za den x tisíc slov, tak je lehce nervozníííí :-))) ... mno ale zpět ke mně.

A copak se u mě za těch pár let změnilo? Tak za prvé už rozhodně nejsem jedináček, během roku 2006 na mě pánici ušili boudu v podobě Pepušáka (to byl leden) a na Vánoce mě čekal dáreček číslo dvě v podobě "blonďáka" Zipíka, a když říkám blonďáka, tak to se vším všudy :-))) znáte ty vtipy o blondýnkách, já mám pocit, že za chvilí budou i o bikolorech :-))) ... Njn, hold mi prostě skončily ty sladké časy, kdy jsem se v postýlce mohl spokojeně roztahovat jen já s pánikama, měl jsem hračky jen a jen pro sebe i tu pozornost páníku, to je prostě passe, ale zas je větší sranda a mám dva parťáky na lumpárny.

Ale to není to nejdůležitější!!! 29. zaří 2006 jsem se stal sedminásobným otcem. Ale osud tomu chtěl, aby to nebylo naposled, vyhlídla si mě krásná bíglice Bára, která jako kdyby mi z oka vypadla, a na svět přišli druzí Bertíkovci, 4 malé kuličky, a to myslím že 1. července 2007 .

Jinak málem bych zapomněl na svou epizodku na vejletíku 4. června 2006 na Ještědu, kdy jsem se prostě rozhodl, že se mi na vejlet s ostatníma nechce a udělal jsem si sedmihodinovou soukromou prochajdu po zdejších lesích, pánik si ten vejlet moc neužil, vartoval dole, jestli si to náhodou nerozmyslím a vrátim se trošku dřív :-D ... mnoo já se vrátil, ale až poté co ostatní vzdali pátrací akce a rozjeli se do svých domovů, taxe paničce rozezněl mobil, že na ně čekám v hospůdce a v kožíšku mám pár desítech návštěvníků :-D

V dubnu 2007 jsem oslavil své 3. narozeninky s partou mých nejmilejších kámošů, a to teda se smečkou z Vršovic a smečkou z Plzně, to byl zase mazec, nestačíme vždy zírat, co v těch naších páníkách se skrývá. Já si dokonce trsnul s Pájou, když jsem byl ten oslavenec. Mno sousedi museli mit prostě radost :-))) ... jinak sem se i docela zklidnil co se týče stopiček, už to není tak horké, jak bejvávalo, předal jsem žezlo mladším, co na to maj i potvrzení ;-) ... ovšem to neznamená, že se mnou v lese to neškube a ty stopičky, že mě nelákaj :-))) ... jinak samo stejně jako bráchové, tak i já sportuju :-) ... páník mě ale zlobí a občas si pujčuje Sherrku, když má Pája v té hodině tolika běhání :-) ... a kdo ví, jednou se třeba, když mi to páník nebude kazit, ocitnu mezi závodníkama :- )))

Myslím, že na začátek by bylo vhodné říci pár slov o sobě. Budu se proto snažit zachytit vše podstatné o mé maličkosti. Takže se pohodlně usaďte a můžeme začít .
	Na svět jsem se vyklubal 28. dubna 2004 jako třetí v pořadí, a to jsem nebyl zdaleka poslední. A jelikož jsem byl ranní ptáče, což o sobě už nemůžu v současnosti tvrdit , tak to bylo v 6:53. Vážil jsem necelých 26 dkg, takže si jistě můžete představit, jaký jsem byl drobeček. Abych nezapomněl, pocházím z Plzně, kde bydlí moje maminka s mojí sestřičkou Ritunkou, ostatní sourozenci (stejně jako já) se rozutekli do všech koutů republiky. A že nás bylo hodně! Celkem devět krásných flekatých bíglíků.
O pár dní později (3. 5. 2004) jsem zjistil, že můj čumáček mění barvu z růžové do takové černé, ale ještě to nebyla taková sláva. Svoje krásná očka jsem otevřel 10. května a o pár dní později jsem poprvé vyzkoušel, jaký je to skvělý pocit používat své zoubky k okusování za účelem ryze zjišťovacím . A konečně 19. května mohli moji ochránci poprvé ocenit můj krásný štěkot. Přiznám se bez mučení, že to nebylo nic extra, ale snaha se vždycky cení. Navíc v současné době se nemám za co stydět. Štěkám sice výjimečně, ale mooooc krásně.
	Na počátku června 2004 se na mě přijeli podívat moji budoucí páníčkové a já se samozřejmě předvedl v tom nejlepším světle. Vypadal jsem jako andílek a pěkně jsem se usídlil v klíně budoucí paničky. Do světa jsem vyrazil 18. června a musím říct, že nadšený jsem z toho moc nebyl, a cestu jsem se snažil svým novým páníčkům co nejvíce zpříjemnit Ptáte se jak? S radostí vám odpovím. Jelikož mě odtrhli od mojí maminky a mých sourozenců, což jsem těžce nesl, nezbývalo mi nic jiného než žalostně výt a pokňukávat. A že jsem vydržel dlouho. Skoro celou cestu, pokud neberu přestávky na spaní. Až z toho paničku rozbolela hlava.
Po dlouhé cestě jsem se ocitl v jednom domě v Litoměřicích (což není můj domov, ale jen tam jezdím rád na návštěvy za mou psí babičkou; vysvětlím později). Páníčkové se mi snažili namáhavou cestu zpříjemnit miskou mléka s piškoty, ale nějak neodhadli množství, takže se ze mě stala taková malá koule a necítil jsem se zrovna nejlíp, ale vyspinkal jsem se z toho . Spinkal jsem pěkně obtočený kolem ruky mé paničky a v blízkosti jsem měl ještě plyšového medvěda. Sice jsem ještě trochu pokňukával, ale začal jsem si zvykat na svůj nový domov. To jsem ještě netušil, že je to jen moje letní sídlo. Tím myslím chalupu v Třebušíně.
	Můj skutečný domov je v Praze a do Litoměřic jezdím za mou psí babičkou (maminka paničky). I když ze začátku jsem tu strávil delší dobu, abych pořád necestoval, což jsem s radostí uvítal. V Litoměřicích jsem měl spoustu "obětí" na hraní . Pomalu jsem se seznamoval s okolím, chodil jsem na malé procházky a začal jsem objevovat nejrůznější věci na okusování. Z čehož plyne, že panička neustále sledovala, což děla dodnes, zda nežvejkám něco zajímavého, ale pro můj žaludek škodlivého.
Jinak jako správné štěňátko jsem si hrál s hračkami, začal jsem dělat první loužičky v bytě. Díky tomu jsem si vysloužil novou přezdívku - kropící konev). A taky jsem občas utrousil nějaký ten bobek. Neuměl jsem si prostě říci o to, že chci ven. Ale rychle jsem to pochopil . I když občas mám zatmění . Nenásilnou metodou jsem se začal také seznamovat s velmi důležitými povely SEDNI a KE MNĚ. A postupem času přišel i cvičák s ostatními pejsky. Mezitím jsem si musel taky zvyknou na nedobrovolnou samotu, ale to vás odkážu na mou story o mém smiřování se samotou. A jak jsem rostl a rostl, tak se objevují neustále nové zajímavé příběhy, se kterými se můžete seznámit prostřednictvím mého deníčku.
	Hmm, tak v deníčku už si toho o mě moc nepřečtete, přeci jen nejsem jaxi už sám, mám dva bráchy a uznejte sami, že by to byla docela makačka, kdyby si každej z nás vedl deníček, taxme přešli na novou metodu, a to kalendářik, kde se v zápiskách střídáme, i kdyz největší pisatel je Pepušák :-D .. to má asi po paničce, protože ta je taky tak ukecená, tak jak nevymění za den x tisíc slov, tak je lehce nervozníííí :-))) ... mno ale zpět ke mně.
A copak se u mě za těch pár let změnilo? Tak za prvé už rozhodně nejsem jedináček, během roku 2006 na mě pánici ušili boudu v podobě Pepušáka (to byl leden) a na Vánoce mě čekal dáreček číslo dvě v podobě "blonďáka" Zipíka, a když říkám blonďáka, tak to se vším všudy :-))) znáte ty vtipy o blondýnkách, já mám pocit, že za chvilí budou i o bikolorech :-))) ... Njn, hold mi prostě skončily ty sladké časy, kdy jsem se v postýlce mohl spokojeně roztahovat jen já s pánikama, měl jsem hračky jen a jen pro sebe i tu pozornost páníku, to je prostě passe, ale zas je větší sranda a mám dva parťáky na lumpárny. Ale to není to nejdůležitější!!! 29. zaří 2006 jsem se stal sedminásobným otcem. Ale osud tomu chtěl, aby to nebylo naposled, vyhlídla si mě krásná bíglice Bára, která jako kdyby mi z oka vypadla, a na svět přišli druzí Bertíkovci, 4 malé kuličky, a to myslím že 1. července 2007 .
	Jinak málem bych zapomněl na svou epizodku na vejletíku 4. června 2006 na Ještědu, kdy jsem se prostě rozhodl, že se mi na vejlet s ostatníma nechce a udělal jsem si sedmihodinovou soukromou prochajdu po zdejších lesích, pánik si ten vejlet moc neužil, vartoval dole, jestli si to náhodou nerozmyslím a vrátim se trošku dřív :-D ... mnoo já se vrátil, ale až poté co ostatní vzdali pátrací akce a rozjeli se do svých domovů, taxe paničce rozezněl mobil, že na ně čekám v hospůdce a v kožíšku mám pár desítech návštěvníků :-D
V dubnu 2007 jsem oslavil své 3. narozeninky s partou mých nejmilejších kámošů, a to teda se smečkou z Vršovic a smečkou z Plzně, to byl zase mazec, nestačíme vždy zírat, co v těch naších páníkách se skrývá. Já si dokonce trsnul s Pájou, když jsem byl ten oslavenec. Mno sousedi museli mit prostě radost :-))) ... jinak sem se i docela zklidnil co se týče stopiček, už to není tak horké, jak bejvávalo, předal jsem žezlo mladším, co na to maj i potvrzení ;-) ... ovšem to neznamená, že se mnou v lese to neškube a ty stopičky, že mě nelákaj :-))) ... jinak samo stejně jako bráchové, tak i já sportuju :-) ... páník mě ale zlobí a občas si pujčuje Sherrku, když má Pája v té hodině tolika běhání :-) ... a kdo ví, jednou se třeba, když mi to páník nebude kazit, ocitnu mezi závodníkama :- )))

	Bertík - malý trikolorní čertík
Návrat	(aktualizováno 11.11.2007)