Pepušák: Tahleta trasa patří mezi naše oblibené, ale v zimě sme tam ješte nebyli, takže to se muselo napravit, i když panička to později proklínala, má trošku něco se zádama a trošku nožka bolela, hlavně poslední 4 km, kde byla prošlápnutá jen uzoulinká cestička. Stačilo šlapnout jen trochu mimo a člověk byl hned zapadlej. No prostě lahůdka :-))) ... A to ještě nevíte, že i parkování bylo velmi dobrodružné, jednoduše sme zapadli a nemohli sme se autem hnout, no o par cenťáku to přeci jen šlo, ale ještě ze se za okamžik objevil kouzelný dědeček s lopatkou, tak to odhrabávání kola šlo líp a pak stačilo auto rozhoupat a mohli sme zaparkovat a vydat se na túru :-))) Sněhu bylo všude hooodně, ale cestičky byly prošlapnuté, alespoň ta, co vedla na Hrubou Skálu, ze začátku se šlo kolem rybníku Věžák, který samo byl zamrzlej a pokrytej sněhovou přikrývkou, takže panička se musela po něm proběhnout, a když panička, tak my se Zipem sme nemohli chybět :-))) .... a Bertík? Klasika, prostě si četl lesní zprávičky a držel se pár metru od nás ;-) Trošku sme potrénovali i vodítkovej režim v ramci přípravy na letní dovolenou, teda pro někoho to vodítko nemělo žádnej efekt, že Pepo :-))) ... Nejkrušnější úsek začal po přechodu z modré na zelenou, tam už moc lidí totiž nechodilo, takže cestička byla fakt uzoulinká, a pak ten úchvatnej kopec do skal, tam to paničce trošku uklouzlo a byla na zemi, a já sem chtěl zachránit pamlskovník. Ovšem nejvíc nás na trase překvapilo asi oms běžkařá v protisměru, docela by nás zajímalo, jak zvladli kopec dolů :-))) ... jinak jaxme měli vtipnej začátek, tak byl vtipnej konec, protože nám nešlo vyjet autem, ale opět sme měli stěstí na dobré duše, takže sme se dostali v pořádku domů

FOTEČKY