|
|
Zipík: A jestlipak víte, co sme dneska dělali? Nooo, je to jednoduché, objevovali sme společně s Andílkama Malou a Velkou Ameriku :-))) ... Auto sme tentokrát zanechali na centrálním parkovišti v Karlstějně a vyrazili sme směle na hrad :-))) ... a že to bylo do kopečka, kdo by to byl čekal, že ;-) ... a kdybyste viděli, kolik zajímavostí sme po cestě měli možnost pozorovat, kůže z prasátek, různé barevné paruky, holky pomalu nevěděli, která by se jim nejvíc šikla ;-) .... mno a Pepí byl zceala fascinován takovou hračkou alá nějaké chlupaté zvířatko na míčku :-))) ... jediná Sherrka si to odšlapala k hradu navolno a od kolemdoucích sme se dozvěděli, že asi jediná je poslušná, když si chodí takhle bez vodítka :))) ... i když chvilku byla i Žaža :))) ... podívali sme se na nádvoří, a pak sme po červené zamíříli konečně do přírody, i když občas sme šli po silnici nějakej ten kousiček :) trasa to byla bezvadná, zase napadané listí, toto šustilo, ale zrádné kameny se pod listím neukrývali a občas vedla cesta i přes takové louky a pole, což byla např. pro Bertíka příležitost budovat metro :-))) a pro ty více běhavé zas pro změnu příležitost k hrání, ovšem běhala i teta Pája, takže sme ji všichni až na Bertíka pronásledovali :-))) ... ale nepředbíhejme události, po červené sme došli k Dubu sedmi bratří, odkud nás čekala cesta po žluté nejprv do Malé Ameriky, kde sme vyrušili skupinku postarších turistů, jedné paní se hrozně líbíl Pepušák, ale má smůlu ten na prodej není ani omylem! A další paní nás dostala hláškou, že malej pes neznamená takovou zodpovědnost, opravdu to sou slova expertů :-))) ... za chvilinku sme dorazili na onu louku, kde sme si trošku zablbli :-) ... však uvidíte na fotkách ... no po louce sme si směle vykračovali k Velké Americe :-) ... nejprv to vypadalo, že už to bude jen pěkně rovinka, ale přání dvounohých paniček nebylo vyslyšeno a mírnému stoupáníčku po klouzavém terénku se nevyhly :-))) .... ovšem odměnou jim byl krásný pohled na Velkou Ameriku :-) ... jinak ale musim říct, že lidi sou dost prasata, protože ta cesta kolem toho lomu byla docela zaneřáděna různejma ubrouskama a papírama a dost významně to místy i smrdělo, což fakt kazilo dost dojem z této jinak krásné lokality :-/ ....po žluté sme došli až do Mořiny, a pak pánik mrkl do mapy, aby vymyslel, jak do Karlštejna co nejméně po silnici, takže sme šli po poli a pánící prej v dálce zpozorovali stádo 10 srnek, sou fakt dobřííííí .... ta moje panička jim to nechtěla věřit, no a pak už sme se napojili na červenou a za chvilinku si ti dvounožci na moji počest dávali palačinku, ale nějak zapomněli, že bych taky rád ochutnal. Tak snad 28. řína na mě čeká ňáká bezva mňamka, když už mi budou celé dva roky ;-) ... tak zas přístěě, další povídaní z jíného úhlu si přečtěte u Andílků. Naše oblíbené bíglí slečny přístí sobotku (ale už i v úterý) čekají agi závody, takže jim držíme všechny tlapky, a paxe zas vrhnem na společné vejletíky :)
|